České lakrosové hvězdy - Anna Kopecká: Tvrdost lakrosu jsem poznala až v USA

Anna Kopecká je jedinou Češkou hrající lakros v USA, a přestože si neumí zahraniční angažmá vynachválit, nezapomíná na svůj domovský LCC Radotín a trenérku Simonu Barákovou, která jí otevřela dveře k velkému lakrosu. Studentka biologie hraje za University of Louisville Women's Lacrosse Team v první divizi NCAA (National Collegiate Athletic Association), tedy soutěži, v níž se dle mladé Češky hraje v mnoha ohledech úplně jiný lakros, než na který si navykla Čechách.

Lakros je relativně tvrdý sport. Neodrazovali vás od něj lidé ve vašem okolí? Rodina, blízcí? Jak jste se k lakrosu dostala?

Lakros v České republice moc tvrdý není. Když jsem poprvé přijela do Ameriky a podstoupila první trénink pod vedením jedné z nejlepších trenérek v USA, změnil se mi život. Lakros byl velkou součástí mého života už v Čechách, ale poté, co jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak tvrdý lakros opravdu je, přirostl mi k srdci tento sport ještě více.

Moje maminka vždycky říká „Dělej si, co chceš, hlavně, ať jsi šťastná a máš radost ze života“. Po ní jsem zdědila svůj "drive" a vlastnost jít si za vším, po čem toužím, i když to zprvu vypadá nesplnitelně.

Kentucky patří ze sportovního hlediska především univerzitnímu basketbalu a dále fotbalu. Jak je na univerzitách populární lakros? Je znát, že se jedná o jeden z nejrychleji rostoucích univerzitních sportů v USA?

Lakros v Kentucky je z tohoto hlediska podobný tomu v Čechách. Máme tu pár klubů, kterým se jako tým věnujeme a pomáháme jim se zlepšovat. Většina nejlepších týmů v Americe je na východním pobřeží, my jsme taková krásná výjimka. Tribuny jsou ale vždycky plné.

Lakrosový stadion v Louisville / Foto: archiv Anny Kopecké

Je ve vašem mužstvu více cizinek, nebo jste v tomhle ohledu spíše výjimkou?

Letošní tým se skládá z 32 hráček, z toho tři cizinky - já, Kanaďanka a Australanka. Jako jediná Češka hrající lakros v Americe jsem hrdá na to, že jsem dostala možnost reprezentovat svoji rodnou zemi a přitom si plnit svůj sen.

Zmínila jste rozdíl v tvrdosti. Liší se lakros u nás a v USA ještě něčím?

Hráči a hráčky zde hrají už od malička a tudíž to mají v ruce. U mě to bylo trochu jiné, a proto jsem musela první roky být na hřišti každý den a dělat věci navíc, abych se alespoň trochu přiblížila svým spoluhráčkám z USA. Tady v Louisville je nemyslitelné nechytit míč, a když se tak stane, celý tým běhá. Naše trenérka chce, abychom byly nejlepší, aby nás naši soupeři nesnášeli a nikdy v životě s námi už nechtěli hrát. Někdy je to těžké být "beast" a dělat všechno možné pro to být nejlepší, ať už se jedná o vstávání v pět ráno, nebo mít tříhodinový trénink každý den včetně víkendu. Na konci je ale ten vítězný pohár a krásný pocit z toho, že všechna ta práce měla smysl.

Jakou má lakros ve Státech pověst? Hokej bývá mnohde v USA vnímán jako sport hrubiánů, existuje podobná asociace také v případě lakrosu?

Lakros je v Americe, je jak jste se již zmínil, velice rychle rostoucí sport a je stále populárnější. Je to jeden z nejtěžších sportů a tudíž trvá dlouho, než se všechny dovednosti zdokonalí na úroveň, kdy můžete hrát za tým v první divizi. Lakros je tu hodně o image. Holky se v mém týmu před zápasem maluji, žehlí si vlasy, kopačky jim musí ladit s barvou ponožek. Když ale vstoupí na hřiště, stane se z nich "beast" a jsou nezastavitelné.

University of Louisville Women's Lacrosse Team, Anna vlevo dole (#35) / Foto: archiv Anny Kopecké

Ještě otázka na závěr. Znají vaše spoluhráčky nějaké české sportovce?

Co se týče Američanek, tak ty ani neví, kde se Česká republika nachází. Jedna se mě dokonce zeptala, v jakém americkém státě to je...nebudu tu ale pomlouvat jejich geografické vědomosti. Když už někdo ví, že Československo není Čečna a Česká republika vznikla před dvaceti a více lety, můžu jim zatleskat.