Menu

Hokejisté od A do Z - legenda a inovátor Jacques Plante

| |
Jacques Plante v akci / Profimedia.cz Jacques Plante v akci / Profimedia.cz

Pomalu, ale jistě, se dostáváme do finále našeho seriálu. Čeká nás posledních 10 písmen a dnes je na programu P. Opět jednou hodně skvělých hokejistů, a proto i po delším čase těžký výběr toho nejlepšího.

Gilbert Perreault zažil skvělou kariéru v dresu Sabres. V 1191 zápasech nasbíral 1326 bodů, vyhrál Calder Memorial Trophy, Lady Byng Memorial Trophy, ale na Stanley Cup nikdy nesáhl. Členem Hokejové síně slávy je od roku 1990.

Obránce Brad Park odehrál v NHL 1113 zápasů se ziskem téměř 900 bodů. Až šestkrát skončil v hlasování o Norris Trophy druhý a určitě by ji vyhrál, kdyby v té době nehrál v NHL Bobby Orr, resp. Denis Potvin. Ve všech svých sezónách, které v NHL odehrál, postoupil jeho tým do play-off, ale ani jednou se netěšil ze Stanley Cupu. Třikrát padl v samotném finále. Z individuálních ocenění se těšil z Bill Masterton Trophy.

usasports logo n
Vtáhneme vás do zákulisí severoamerických sportů (FB, Twitter)

Bernie Parent je jedním z nejlepších brankářů, jací kdy hráli v NHL. Ze 608 zápasů prohrál jen 198. Těšil se ze dvou po sobě Conn Smythe Trophy, dvou Vezina Trophy a dvou Stanley Cupů v dresu Philadelphie. Jsou to jediné triumfy, které Flyers v historii klubu zaznamenali a Parent se o nich zasloužil nejvíce. Brian Propp nasbíral v NHL 1004 bodů v 1016 zápasech a až 5-krát se podíval do finále, ale ze Stanley Cupu se netěšil nikdy. Bob Pulford odehrál v NHL přes 1000 zápasů a pomohl Torontu k čtyřem Stanley Cupům. Jako trenér získal Jack Adams Award a v roce 1991 byl uveden do Hokejové síně slávy.

Obránce Chris Pronger, který nehrál hokej už od listopadu 2011 a je stále pod smlouvou v Arizoně, odehrál v NHL 1167 zápasů, vyhrál James Norris Memorial Trophy, Hart Trophy, dvakrát NHL Plus / Minus Award a třikrát se podíval do finále Stanley Cupu, z nichž jedno bylo i úspěšné.

A teď nám zůstala dvě velká jména zámořského hokeje: Denis Potvin a Jacques Plante. První jmenovaný je jedním z nejlegendárnějších obránců NHL, ale hlavně klubu New York Islanders, v dresu nichž strávil celou kariéru a nasbíral v 1060 zápasech 1052 bodů. Třikrát vyhrál trofej pro nejlepšího obránce ligy a byl vůbec prvním obráncem v NHL, který pokořil hranici 1000 bodů. Jeho největším úspěchem zůstává to, že byl jedním z hlavních důvodů úspěchu Islanders ve čtyřech po sobě a dosud jediných triumfů ve Stanley Cupu.

První místo v tomto žebříčku bude u písmene P tak patřit Jacquesu Plantovi. Od počátku 50. až do počátku 70. let 20. století odchytal 837 zápasů, vyhrál jich 434 a prohrál jen 247. Těšil se sice jen z jedné Hart Memorial Trophy, ale radost mu určitě zvětšilo sedm Vezina Trophy a šest Stanley Cupů, z nichž 5 bylo v řadě.

Jacques Plante je legendární nejen svými úspěchy, hlavně týmovými, ale především svými inovativními počiny na pozici brankářů. Nebyl sice prvním brankářem, který na sebe dal hokejovou masku, ale byl prvním, který ji začal nosit pravidelně na zápasech. Také přispěl k jejímu vývoji, neboť se jednalo o úplnou novinku. Do té doby brankáři masky pravidelně nenosili, protože se to považovalo za slabošství. Párkrát si nasadili nějakou koženou látku v případě vážných zranění obličeje. Plante byl také prvním brankářem, který vybruslil z brány za pukem před nebo za bránu a rozehrával puk obráncům. Byl prvním brankářem v NHL, který zakládal akce svého týmu.

Narodil se 17. ledna 1929 v provincii Quebec rodičům Palme a Xavierovi jako první z jedenácti dětí. Jeho otec pracoval v továrně. Svou "hokejovou kariéru" začal už ve věku tří let bez bruslí, s tenisovým míčkem a hokejkou, kterou mu otec vyřezal ze dřeva. V pěti letech si vážně zlomil ruku, což se mu nepodařilo vyléčit během celé juniorské kariéry. Úspěšnou operaci podstoupil až jako dospělý. Další chorobou, která ovlivnila jeho kariéru, bylo astma, kvůli kterému nemohl dýchat, a tak se pozice brankáře jevila jako jediné východisko, pokud chtěl hrát Jacques hokej. Svou první brankářskou hokejku dostal na Vánoce těsně před dovršením 7 let. Jeho první betony mu vyrobil otec ze starých pytlů na brambory, které vyztužil dřevěnými holemi. Vzhledem k tomu, že v Quebecu vládly tuhé zimy, ho máma naučila, jak se při hraní hokeje chránit před chladem. Naučila ho plést si teplé oblečení jako svetry a tato činnost se pro Planta stála zálibou i při působení v NHL.

Jako 12-letý zaujal na tréninku, když trenér týmu po hádce s brankářem nařídil jeho stažení z ledu a sám Plante se ptal do brány i přesto, že byl v týmu nejmladší. Tímto okamžikem a následným výkonem zaujal trenéra natolik, že se stal jedničkou v bráně. O dva roky později hrál za 5 různých juniorských týmů, včetně hokejového týmu fabriky, ve které pracoval jeho otec. Jako syn zaměstnance měl právo na mzdu a dostával 50 centů za každý odchytaný zápas. Postupně svými výkony získával zájem i jiných týmů. V Anglii mu nabízeli plat 80 dolarů týdně, což byla v té době velká suma a podobné peníze měl dostat i v týmu Providence Reds v AHL. Plante nabídky odmítl a na radu rodičů se rozhodl dokončit střední školu, kterou v roce 1947 absolvoval s vyznamenáním. Po ukončení školy přijal práci úředníka v místní továrně, ale o pár týdnů mu přišla nabídka hrát hokej za tým Quebec Citadels, za což by dostával 85 dolarů týdně. Nabídku přijal a tímto se začala profesionální kariéra jednoho z nejslavnějších hokejistů v dějinách. Dostal přezdívku Jake The Snake.

Plante hned poutal pozornost

Už v prvních zápasech za Quebec si všiml slabé hry obrany a začal vybruslovat z brány. Fanouškům se tato novinka líbila, ale manažerům týmu už méně. Byli zažitého názoru, že brankář má stát v bráně, chytat puky a o další hru se nestarat. Plante ale protestoval tím, že pokud má puk ve své moci, tak ho soupeř nemůže ohrozit. Byl také prvním brankářem, který zvedal ruce, aby dal na vědomí obráncům zakázané uvolnění. V té sezoně vyhráli Citadels ligový titul a Plante byl zvolen nejlepším hráčem týmu. Už tehdy si ho všiml generální manažer Montrealu Canadiens, Frank J. Selke, který ho chtěl do svého týmu. Plante dostal pozvánku do tréninkového kempu Kanady a v roce 1949 mu Selke nabídl smlouvu na 4 500 dolarů ročně, pokud bude hrát za jejich juniorský klub Royal Montreal Hockey Club a dalších 500 dolarů, pokud bude navštěvovat i tréninky Canadiens.

Ve stejném roce si vzal za manželku Jacqueline Gagne, se kterou měl dva syny Michela a Richarda. Svůj první zápas v NHL za Canadiens odehrál v roce 1953, poté, co jeden z brankářů ukončil kariéru a druhý měl zlomenou čelist. Už na začátku se dostal do rozporu s trenérem, který mu zakazoval nosit v zápase čepici a vedlo to až k tomu, že všechny jeho čepice ze šatny zmizely. I přes ztrátu svého talismanu pustil ve třech zápasech jen 4 góly a zápasy vyhrál. V sérii o Stanley Cup porazil Chicago, když v prvním zápase dokonce vychytal čisté konto a jeho jméno bylo poprvé vyryto na Stanley Cup. Poté, co se ze zranění zotavil první brankář týmu, Gerry McNeil, byl Plante poslán na farmu do Buffala, aby ho znali i fanoušci v Americe. Plante nadále zářil a generální manažer týmu se vyjádřil, že je největší hvězdou v AHL od dob Terryho Sawchuka.

Konec sezóny již strávil v dresu Canadiens, kteří mu zaplatili i operaci jeho zraněné ruky z dětství. Po ní už mohl Plante ukázat vše, co v něm bylo a v další sezoně se už natrvalo usadil na pozici brankářské jedničky týmu. V té sezoně došlo ke známé události, kdy byl po potyčce na ledě Maurice Richard suspendován do konce sezony a v play-off, což vyvolalo ve městě velké demonstrace a ničení majetku, dodnes známé pod pojmem "Maurice Richard Riots". Finále proti Detroitu Montreal tehdy prohrál.

Suverenita Planteho se naplno projevila v další sezóně, kdy byla tehdejší jednotka, Gerry McNeil, poslána na farmu a Jacques neměl konkurenci. V této sezoně a v následujících 4 sezónách vyhráli s Plantem Canadiens pět Pohárů v řadě. Planteho ale začaly čím dál tím více těžit problémy s dýcháním. Nejen, že vynechal pár zápasů v rámci sezón, ale ve finále v roce 1958 dokonce zkolaboval na ledě po vítězném gólu Douga Harveye. Během poslední vítězné sezóny Canadiens začal Plante nosit hokejovou masku na každý zápas jako první v dějinách. Plante běžně nosil masku na trénincích, ale trenér mu ji na zápasy nosit nedovolil. 1. listopadu 1959 proti Rangers ale dostal pukem do nosu jen po třech minutách utkání, zlomil se mu a v šatně mu ho zašívali. Na led se vrátil s maskou, a i když byl trenér naštvaný, neměl jinou možnost, než nechat ho v ní hrát, protože neměl v týmu jiného brankáře a Plante se odmítal postavit do brány bez masky. Canadines vyhráli 3:1 a Plante trval na tom, že si už masku z obličeje dolů nedá. Chtě nechtě, trenér musel souhlasit a poté, co Canadiens začali vyhrávat více a více zápasů, mu to už pomalu i přestávalo vadit. Po 18 triumfech v řadě ale Plante udělal trenérovi radost a dal si masku dolů, Canadines tehdy prohráli 3:0 a v dalším zápase už byl Plante opět chráněn na tváři. Canadiens zakončili sezonu triumfem a brankářská maska ​​se stala pravidelným doplňkem brankářské výbavy.

Výměna a první ukončení kariéry

V následující sezóně se Planteovi roztrhla chrupavka, která mu znemožnila hrát a byl poslán na farmu. V následující sezoně vyhrál Hart Trophy jako 4. brankář v historii, ale další sezonu vynechal téměř celou pro problémy s dýcháním. Jeho vztahy s trenérem se zhoršovaly a Plante se dostal do kontroverze s ligou, když upozornil na to, že brány týmů Chicago Black Hawks, Bostonu Bruins a New Yorku Rangers jsou menší než ostatní. Jeho obvinění bylo správné, ale oficiálním stanoviskem byla výrobní chyba. Montrealu zlaté časy skončily a ve třech letech po sobě vypadli v prvním kole. Trenérovi se nelíbila Planteova pracovní morálka a fanoušci byli nespokojeni. Vše vedlo k tomu, že buď tým opustí trenér, nebo brankář. Konečně 4. června 1963 byl Plante vyměněn do New Yorku Rangers spolu s hráči Philem Goyettem a Donem Marshallem výměnou za hráče Gumpa Worsleyho, Dave Balona, Leona Rocheforta a Jena Ronsona. Za Rangers odchytal 1,5 sezóny než ukončil kariéru kvůli další operaci kolena a nemoci své manželky.

Začal pracovat ve sklípku Molson, ale zůstal aktivní i co se týče NHL. V roce 1965 ho Scotty Bowman požádal hrát ve výběru Montrealu proti Sovětskému svazu a potěšený Plante hned souhlasil. Canadiens vyhráli a Plante byl zvolen první hvězdu zápasu. Na začátku sezóny 1967/1968 obdržel od bývalého spoluhráče, Berta Olmsteada, telefonát, aby mu pomohl s trénováním nového týmu Oakland Seals. Tři týdny strávil v tréninkovém kempu, odehrál exhibiční zápas a vrátil se domů do Montrealu. V médiích se začalo pošeptává, že se Plante vrátí k hokeji.

Návrat do NHL

Za 35 000 dolarů se Plante před sezónou 1968/1969 upsal St. Louis Blues. Spolu s Glennem Hallem se podělil o svou již sedmou Vezina Trophy. V následující sezóně v play-off proti Bostonu ho zasáhl tečovaný puk po tvrdé střele do čela, zlomil mu masku a Plante zůstal ležet na ledě. Po probuzení v nemocnici s otřesem mozku řekl, že maska ​​mu zachránila život. Tento zápas byl jeho posledním za Blues a Plante byl vyměněn do Toronta Maple Leafs. Během první sezóny měl nejmenší průměrný počet inkasovaných gólů v lize. Během třetí sezóny v dresu Leafs ho vedení vyměnilo do Bostonu a hned v prvním zápase vychytal čisté konto. Za Bruins odchytal 8 zápasů a byly to jeho poslední zápasy v rámci NHL. Pak putoval do Quebecu ve WHA, se kterým podepsal 10-milionový 10-letý kontrakt na pozici trenéra a generálního manažera. Z pozice odešel po neuspokojivých výsledcích týmu a vrátil se k hráčské kariéře v jiném týmu WHA, v Edmontonu Oilers, za které odchytal jednu celou sezónu.

Během tréninkového kempu před další sezónou ale po smrti svého syna definitivně ukončil hráčskou kariéru v roce 1975 a věnoval se rodině. S druhou manželkou Raymonde Udrisard, se odstěhoval do Švýcarska. V roce 1978 byl uveden do Hokejové síně slávy, ale v roce 1985 mu diagnostikovali pokročilé stadium rakoviny žaludku, na které rok na to zemřel. Je pohřben ve Švýcarsku ve městě Sierra. Jeho rakev během pohřbu prošla pod překříženými hokejkami juniorů z Quebecu, kteří se zúčastnili místního turnaje.

Plante měl kromě hraní hokeje i talent ve čtení hry. Po prvním ukončení kariéry pracoval jako spolukomentátor pro Quebec Junior League, pro Radio Canada ve francouzském jazyce. Své hokejové články publikoval v magazínech La Voix de Shawinigan, Le Samedi, nebo Sport Magazine. Vydal knihu Goaltending ve francouzštině i angličtině, kde publikoval své názory a rady ohledně brankářské výstroje, tréninkového procesu atd. Tato kniha je mezi hráči a trenéry populární dodnes.

Plante dělal po ukončení kariéry trenéra brankářů v týmech jako Oakland Seals, Philadelphia Flyers, Montreal Canadiens nebo i St. Louis Blues a instruktora v dětských hokejových táborech. V roce 1995 Montreal vyřadil jeho dres s číslem 1. QMJHL po něm pojmenovala trofej Jacques Plante Memorial Trophy, která se uděluje nejlepšímu brankáři v sezóně (vyhráli ji např. Martin Biron nebo Ondřej Pavelec), ve Švýcarsku se uděluje Jacques Plante Trophy pro nejlepšího brankáře nejvyšší hokejové soutěže NLA. Největší hokejová aréna ve městě Shawinigan, kde hráč vyrůstal, nese jméno Aréna Jacques Plante.

Sledujte fanouškovské stránky našeho partnera  NHL SK/CZ a buďte ve hře!
nhluvodka


Komentáře

Přidejte svůj komentář k článku

 
Pro psaní komentářů se musíte přihlásit

Reklama

sobota, 26.11.2016 20:10 | Články

Get Better Academy chystá mezinárodní juniorský turnaj

Přední česká basketbalová akademie GBA pořádá mezinárodní juniorský turnaj s příznačným názvem YOUNG GUNS GBA Invitational Prague 2016. Utkají se… Číst dál...
středa, 23.11.2016 15:52 | Články

Sprint Cup: Jimmie Johnson poprvé zvítězil v Miami a zajistil si tak titul šampiona, čímž vyrovnal dvě legendy tohoto sportu

Před námi byla opět neděle a to znamenalo, že se pojede další závod série Sprint Cup. Tentokrát byl o mnoho… Číst dál...
středa, 16.11.2016 16:20 | Články

Sprint Cup: Joey Logano zvítězil ve Phoenixu, zatímco nehoda na konci závodu zcela zamotala souboj o postup do Miami

Jezdci série Sprint Cup se pomalu, ale jistě připravují na poslední závod sezóny v Miami. Na programu byl předposlední závod… Číst dál...
zpátky nahoru