Menu

Hokejisté od A do Z - Plamenný Mike Vernon

| |
Mike Vernon / Profimedia.cz Mike Vernon / Profimedia.cz

Několik dobrých hokejistů nosilo v NHL příjmení začínající písmenem V. Kupodivu, mnoho legendárních brankářů mělo příjmení začínající právě tímto písmenem, ale i pár hráčů v poli si zaslouží alespoň zmínku.

Obránce Carol Vadnais odehrál v NHL 1087 zápasů a získal v nich 587 bodů. Dvakrát se těšil ze Stanley Cupu. Útočník Pat Verbeek odehrál v NHL 1424 zápasů se ziskem 1063 bodů. Jeho největším úspěchem zůstává Stanley Cup s Dallasem Stars z roku 1999. Nasbíral až 2905 trestných minut a v NHL si vysloužil přezdívku "malé klubíčko nenávisti". Je jediným hokejistou v historii NHL, který dokázal nastřílet více než 500 gólů a zároveň nasbírat více než 2500 trestných minut.

usasports logo n
Vtáhneme vás do zákulisí severoamerických sportů (FB, Twitter)

A dostáváme se ke čtyřem, všem velmi dobrým brankářům. John Vanbiesbrouck odchytal v NHL 882 zápasů a vyhrál 374 z nich, což z něj dělá nejvíce vyhrávajícího amerického brankáře v NHL. Získal Vezina Trophy, zahrál si ve třech zápasech All-Star a vedl tým Floridy Panthers do historicky jediného, ​​i když neúspěšného, finále Stanley Cupu, kdy "vymyslel" slavné házení krys na led. S USA vyhrál stříbrnou medaili na Kanadském poháru. Georges Vézina sice v současnosti nemá právě obdivuhodné statistiky, ale v dobách, kdy hrál NHL, patřil mezi nejlepší. Ne náhodou je po něm pojmenována trofej pro nejlepšího brankáře v sezóně, která se uděluje od roku 1927 dodnes. Od roku 1910 do roku 1925 odchytal 327 zápasů v řadě a Montreal Canadiens (v NHA a později NHL) během 15 let neměli jiného brankáře. Byl prvním brankářem v historii, který dosáhl v zápase čistého konta a prvním, který získal bod za asistenci. V roce 1945 bylo do Síně slávy uvedených prvních 9 jmen a Georges mezi nimi nechyběl. Dvakrát, v letech 1916 a 1924, dovedl Montreal k Stanley Cupu, což byly zároveň vůbec první dva Stanley Cupy pro tento dnes legendární tým.

Rogi Vachon odchytal v NHL 795 zápasů, z nichž bylo 355 vítězných. Vyhrál Vezina Trophy a s Montrealem třikrát Stanley Cup. S Kanadou vyhrál v roce 1976 Kanadský pohár. Zajímavostí je, že během celé kariéry nikdy nedostal gól z trestného střílení a byl prvním hráčem v historii Detroitu, který vydělával více než milion dolarů na sezónu. Do dob Jonathana Quicka, o kterém jste mohli číst v předešlé části, držel téměř všechny brankářské rekordy LA Kings a některé mu zůstaly dodnes.

Na prvním místě tohoto žebříčku se tak ocitl další brankář, Mike Vernon, který předčil Vachona hlavně tím, že v roce 1997 získal Conn Symthe Trophy, když dovedl Detroit Red Wings k Stanley Cupu. K tomuto úspěchu přidal ještě jeden pohár v dresu Calgary. Ze 781 zápasů vyhrál 385 a připsal si na své konto i William M. Jennings Trophy a 5 účastí v All-Star Game. S Kanadou má i stříbro z Mistrovství světa a bronz z juniorské mistrovství světa.

Hořkosladké začátky

Mike se narodil přímo v Calgary, kde i zažil většinu času své hokejové kariéry. Už od útlého věku 4 let se usadil na pozici brankáře. Podle jeho slov to má na svědomí jeho máma Lorraine, kterou pokládá i za svého prvního trenéra. Vždy, když šli hrát hokej s jinými dětmi, tak říkala: "Vyberte si Mikeyho, on bude v bráně." Jeho otec Martin byl pracovníkem na stavbě a prezidentem hokejové asociace jižního Calgary a právě tam začal Mike svou juniorskou kariéru za tým Calgary Canucks v AJHL, později působil ve WHL v týmu Calgary Wranglers. Hned v první sezóně nastoupil na 59 zápasů, z nichž vyhrál 33 a svůj tým dovedl až do neúspěšného ligového finále, kde Wranglers prohráli v 7 zápasech. V létě si ho do svých řad v druhém kole draftu 1981 vybral právě místní klub NHL, Calgary Flames, ale na debut v NHL si musel počkat.

V sezóně 1981/1982 se vrátil k juniorskému klubu. Za své výkony si vysloužil místo v All-Star týmu sezóny, samozřejmě dostal Del Wilson Trophy pro nejlepšího brankáře sezony a byl zvolen i za nejužitečnějšího hráče sezóny ve WHL. Tehdejší pravidla povolovala půjčení brankáře vítězného týmu sezony, a tak byl Vernon poslán k Portland Winter Hawks na Memorial Cup, kde ale k triumfu nepomohl. Po turnaji nastoupil na jeden zápas již neexistující CHL (Central Hockey League), který byl jeho prvním profesionálním seniorským zápasem. V další sezóně zmítaly brankáře Clagary zranění a tak 12. prosince zažil svůj debut v NHL. Ten ale nebyl velmi povedený a inkasoval 6-krát předtím, než byl nahrazen druhým brankářem. V té sezoně byl žádán na Memorial Cup týmem Lethbridge Broncos, ale Vernon účast v tomto týmu odmítl a připojil se opět k Portlandu, který byl největší rival Broncos a ti ho nazvali špínou. Vernon ale udělal dobře, vyhrál všechny tři zápasy a svůj tým dovedl k triumfu v Memorial Cupu, který byl vůbec první jak pro Winter Hawks, tak i pro americký tým. Vernon získal Hap Emms Memorial Trophy pro nejlepšího brankáře turnaje. Následující sezónu strávil v již zmiňované CHL v týmu Colorado Flames a odchytal jeden zápas i v NHL, který prohrál.

Vzhledem k tomu, že Calgary potřebovalo připravit hráče na NHL, odchytal další sezónu už v AHL v týmu Moncton Golden Flames. Ta ale byla více než neúspěšná, když ze 41 startů vyhrál jen 10, s průměrem inkasované branky na zápas na úrovni 3,94. I proto byl v následující sezóně až čtvrtým brankářem na farmě a část sezony odehrál i v IHL v týmu Salt Lake Golden Eagles. Vernon ale dostal opět šanci v Calgary, které do něj vkládalo obrovské naděje. V exhibičním zápase proti Dynamu Moskva dovedl Clagary Flames k vítězství. Flames v té době v lize prohráli už 11 zápasů v řadě a tak přišel čas zjistit, zda Vernon dokáže být budoucí jedničkou v týmu. Během dvou měsíců v prvním týmu neprohrál Vernon zápas, na který nastoupil od začátku. I přesto, že do té doby odchytal v NHL jen 21 zápasů, Vernon dostal šanci být brankářskou jedničkou v play-off v sezóně 1985/1986. Tým dovedl až do finále, ale tam Flames padly na Montrealu s Patrickem Royem v bráně.

Definitivní vstup do NHL

Následující sezónu tak už začínal jako jednotka. Vyhrál 30 zápasů v sezoně, když mezi všemi brankáři skončil třetí. V další zapsal 39 vítězství, přičemž více měl pouze Grant Fuhr. Svůj tým dovedl k Prezidentské trofeji a zachytal si v zápase All-Star. Sezóna 1988/1989 byla jednou z nejlepších pro Calgary i Vernona. Flames získali druhou prezidentskou trofej v řadě (a dosud poslední). I když v hlasování o Vezina Trophy skončil druhý za Patrickem Royem, v play-off zářil, i když v prvním kole se Flames natrápili s Vancouverem, když potřebovali až sedmý zápas. V něm se udál jeden z nejslavnějších momentů jeho kariéry, když v prodloužení chytil soupeřů samostatný nájezd a umožnil tak pozdější vítězný gól Flames. Tento moment byl později nazván zákrokem, který umožnil vyhrát pohár. Calgary se totiž postupně po vítězstvích nad Los Angeles, Chicagem a Montrealem těšilo z prvního a dosud jediného Stanley Cupu.

I přesto, že Vernon vyhrával většinu svých startů, chytal v zápasech All-Star, byl často kritizován fanoušky za to, že pouští hodně levných branek. Po jejich inkasování ho neváhali leckdy vypískat. Útoky dokonce směřovaly fanoušci i na jeho rodinu, která byla nucena přestat navštěvovat zápasy. To Mike komentoval slovy: "Musíte mít opravdu hroší kůži, abyste mohli hrát v bráně. Hokejoví fanoušci jsou velmi emotivní, zanícení. Nemají rádi, když jejich tým dostane gól."

Výměna z Calgary

To vše nakonec vedlo k tomu, že Flames vyměnili Vernona 29. června 1994 do Detroitu Red Wings za obránce Stevea Chiassona. Jak bylo později potvrzeno, Flames se pokoušeli o hráčovu výměnu již v sezóně dozadu. V Detroitu příchod zkušeného Vernona přivítali i z důvodu jeho vlivu na mladého Chrise Osgooda, jemuž měl pomoci zdokonalit se. Hned v první sezoně v novém týmu vyhrál další Prezidentskou trofej a pomohl probojovat se až do finále, pro Detroit prvního po 29 letech. Rudá křídla ale padla ve čtyřech zápasech s New Jersey. Po sezoně se ale obě strany začaly natahovat na nové smlouvě, což nakonec vedlo až k arbitráži. Nakonec Vernon podepsal 2-roční smlouvu, jejíž podmínky nebyly zveřejněny. Osgood a Vernon se stali stabilním brankářským duem v bráně Red Wings a získali William M. Jennings Trophy pro brankářské duo s nejmenším počtem inkasovaných branek. V následující sezóně dělal Vernon Osgoodovi dvojku, ale trenér Scotty Bowman ho určil za jedničku v play-off v roce 1997. Vernon trenéra nezklamal, vyhrál 16 z 20 startů při průměru 1,76 inkasované branky na zápas, získal Conn Smythe Trophy a Detroit dovedl k Stanley Cupu po dlouhých 42 letech. Detroit, v pozici, kdy měl přetlak brankářů, se rozhodl Vernona vyměnit 18. srpna 1997 do San Jose za dvě draftové volby. Tam strávil dvě sezóny dokud nebyl spolu s draftovou volbou vyměněn na Floridu za Radka Dvořáka. I když tým dovedl do play-off a v základní části vyhrál 18 z 34 zápasů, po sezóně byl uvolněn na Expansion Draft, když v roce 2000 přicházeli do NHL Columbus Blue Jackets a Minnesota Wild. Vybrala si ho Minnesota, ale okamžitě jej vyměnila do Calgary za Dana Cavanaugh a volbu v osmém kole draftu.

Návrat domů a ukončení kariéry

Po návratu do rodného města si tehdy 37-letý brankář rozdělil sezónní porci zápasů na polovinu s mladíkem Fredem Brathwaitem. Ze 41 startů ale Vernon vyhrál jen 12, a tak se v další sezóně 2001/2002 postavil do brány jen v 18 případech. I tak ale dokázal vyhrát jen 2 z nich. Po sezoně se s vědomím, že nejlepší léta jeho kariéry jsou již minulostí, rozhodl 22. září definitivně ukončit kariéru.

V historických tabulkách NHL mu patří s 385 výhrami 13. místo a v Calgary držel do příjezdu Miikka Kiprusoffa prakticky všechny rekordy, ale dosud si drží týmové rekordy v počtu zápasů play-off a vítězství v play-off. 7. února 2007 Calgary slavnostně vyřadili jeho dres s číslem 30 jen jako druhému hráči v historii klubu. V roce 2010 byl uveden do Alberta Sports Hall of Fame. V roce 2011 u příležitosti Herritage Classic si zachytal v bráně v tradičním odpoledním zápase veteránů klubů. Člen Síně slávy, Glenn Hall, pokládal Vernona za jednoho z nejlepších brankářů své doby: Vždycky jsem pokládal Granta Fuhra za nejlepšího a také si myslím, že Vernon byl druhý jen o velmi málo." Sám Vernon přiznal, že ve vývoji mu velmi pomohlo sledování Fuhra a Roye. Na začátku se brankář se stylem hry známým pod názvem "stand-up" pomalu přeorientoval na styl "motýl". Svou nevýhodu malého vzrůstu jen s 175 centimetry kompenzoval rychlým pohybem a reflexy.

S manželkou se Mike oženil v roce 1994 tři dny po výměně do Detroitu. Mají spolu čtyři děti: dceru Amelii a syny Matthewa, Johna a Williama. Žijí spolu v Calgary, ale vlastní dům i ve městě Invermere v Britské Kolumbii. Po ukončení kariéry se Vernon dodnes věnuje práci s nemovitostmi.

Sledujte fanouškovské stránky našeho partnera  NHL SK/CZ a buďte ve hře!
nhluvodka


Komentáře

Přidejte svůj komentář k článku

 
Pro psaní komentářů se musíte přihlásit

Reklama

sobota, 26.11.2016 20:10 | Články

Get Better Academy chystá mezinárodní juniorský turnaj

Přední česká basketbalová akademie GBA pořádá mezinárodní juniorský turnaj s příznačným názvem YOUNG GUNS GBA Invitational Prague 2016. Utkají se… Číst dál...
středa, 23.11.2016 15:52 | Články

Sprint Cup: Jimmie Johnson poprvé zvítězil v Miami a zajistil si tak titul šampiona, čímž vyrovnal dvě legendy tohoto sportu

Před námi byla opět neděle a to znamenalo, že se pojede další závod série Sprint Cup. Tentokrát byl o mnoho… Číst dál...
středa, 16.11.2016 16:20 | Články

Sprint Cup: Joey Logano zvítězil ve Phoenixu, zatímco nehoda na konci závodu zcela zamotala souboj o postup do Miami

Jezdci série Sprint Cup se pomalu, ale jistě připravují na poslední závod sezóny v Miami. Na programu byl předposlední závod… Číst dál...
zpátky nahoru